Každý z nejvyšších vrcholů světa má svou vlastní historii smrtelných neštěstí a tragédií. V dějinách československých horolezeckých výprav jsou to především dvě hory – Huascarán a Makalu.

Na Huascaránu zahynuli v roce 1970 po ničivém zemětřesení a následné lavině všichni členové československé výpravy. Mezi 14 obětmi byli i Červinkovi přátelé včetně Viléma Heckela. Ten Jana Červinku zval, aby do Peru odjel s nimi, ale Červinka musel odmítnout, protože už slíbil, že se jako zkušený horolezec účastní expedice na karakoramský Haramoš, která nakonec nebyla úspěšná. Rok 1970 byl bezpochyby jedním z nejtragičtějších v historii československého horolezectví i pro Jana Červinku osobně.

Přestože se expedici na horu Makalu v roce 1973 podařilo dobýt vrchol, poznamenala ji rovněž smutná událost. Během této první výpravy na pátou nejvyšší horu světa Jan Kounický po selhání kyslíkových přístrojů upadl a utrpěl závažné poranění páteře a míchy. Po dramatických, ale neúspěšných pokusech dostat jej dolů do bezpečí se mu přátelé snažili alespoň ulehčit jeho utrpení, o týden později horolezec podlehl svým zraněním a ve výšce téměř 8 000 metrů zemřel. Hora Makalu si pak vyžádala ještě jednu českou obět. Byl to Karel Schubert, který v roce 1976 tuto hrozivou horu zdolal a zemřel při sestupu.

Vzpomínka na některé z těchto horolezců, kteří zahynuli v horách, ožívá nejen v kamenných památnících, ale jsou také uctěni zcela zvláštním způsobem. Jméno Viléma Heckela nese jedna odrůda rododendronu. Přírodovědec RNDr. Milan Daniel za půl století svého vědeckého působení
pojmenoval po horolezcích – včetně těch, kteří zahynuli při výpravách – některé živočišné druhy. Po Janu Kounickém se jmenuje jeden druh roztoče s latinským názvem Neotrombicula kounickyi. Jiného roztoče, dnes známého ve vědeckém světě pod označením Leptotrombidium angkamii, pojmenoval po šerpovi jménem Ang Kami, který byl jeho pomocníkem v terénu a blízkým přítelem na Makalu v roce 1973, a zahynul později při expedici na Pumori.