První mezinárodní expedice se do Hindúkuše, Karákóramu a Himálaje dopravovaly nákladními auty. Trasa dlouhá okolo 12 000 km vedla přes Sovětský svaz, Turecko, Irák, Írán, Afghánistán, Pákistán, Indii a Nepál. Pod osmitisícovku Manáslu se výprava dopravovala jen 13 dní, ale například návrat z výpravy na Everest se protáhl na více než 70 dnů. V Íránu totiž propukly politické nepokoje a tak museli Červinka a další řidič čekat v Islámábádu 40 dní na tranzitní víza. Nakonec Červinka odletěl domů letadlem a jeho kolega musel náklaďák naložit na loď mířící do Polska.

Českoslovenští horolezci viděli, že západní horolezci se často dopravují letadly, protože musí šetřit čas a vrátit se brzy do práce. Pro Čechoslováky, kteří pro nedostatek financí volili cestu po zemi, čas nehrál roli. Když už členové expedice získali povolení pro delší cestu do zahraničí, jejich zaměstnavatelé, státem vlastněné podniky, na ně většinou nevyvíjely žádný tlak, aby se brzy vrátili do zaměstnání.

Cestou musely náklaďáky zdolávat náročný terén v odlehlých končinách i v přeplněných městech. Sloni, místní autobusy a jiné exotické dopravní prostředky na silnicích v Indii byly obzvlášť nebezpečné. Náročné byly také průjezdy menšími městy, kde se na přeplněných ulicích odehrávaly nejrůznější oslavy, svatby nebo pohřby. Během expedice na Manáslu v roce 1979 uvízlo expediční auto v hluboké řece. V roce 1976 kvůli zpoždění při odjezdu z Himálají zastihlo horolezce na cestě monzunové období. Naštěstí byla jejich Tatra schopna projet hlubokou vodou, takže tým dokázal rozvodněné řeky překonat a mohl pomáhat i jiným vozidlům, která se dostala do potíží.

Pro některé výpravy zajišťovala dopravu československá armáda a její dopravní prostředky byly proto upraveny pro účely expedice. Byla to například Tatra, která v roce 1967 vezla horolezce, výbavu a zásoby při cestě na Tirič Mír, nejvyšší horu Hindúkuše. Na voze byla speciální síť, která po celou dobu expedice zachycovala vzorky pro následný vědecký výzkum. Kromě problémů s provozem na cestách, hraničními přechody a náročným terénem, výpravy také často pronásledovaly technické problémy. Legendární byl v tomto ohledu nákladní vůz Praga V3S, kterým jela výprava na Harámoš. Už kousek za Olomoucí, těsně před tím, než měla expedice opustit Československo, bylo třeba vyměnit písty. Problémy přetrvávaly po celou dobu náročné cesty tam i zpět z Karákóramu, a členové výpravy museli písty vyměňovat ještě dvakrát.